Slepice v nouzi
Představte si, že jste od narození v telefonní budce, ze které nemůžete odejít. V budce bez oken, s minimální osvětlením, zato maximálním smradem z vašich exkrementů. Prostor sdílíte s dalšími 10 lidmi. Stojíte na drátech, bolí vás nohy a celé tělo bez možnosti se protáhnout. Strašně se nudíte a tak jen jíte, pijete a sníte o svobodě a volném pohybu.
Po zhruba 550 dnech se dveře náhle otevřou. Vidíte denní světlo. Mhouříte oči a radujete se, svoboda je tady! Lhostejná ruka v rukavici vás popadne a hodí vás do klece v autě k dalším živým tvorům. Auto se rozjíždí. Koukáte po ostatních. V jejich očích vidíte strach a otázku: kam nás to vezou? Dveře auta se prudce otevřou. Všude je cítit nasládlý pach smrti. Jatka! Chcete utéct, ale není kam. Další surová ruka vás věší za nohy. Ptáte se: "Proboha proč, vždyť jsem v nejlepším věku. Co jsem komu udělala?"
Opravdu hrozná představa, že? Jenže pro miliony nosnic ve velkochovech je to realita.
Pojďme to společně změnit. Vždyť je to tak snadné!
Nezisková iniciativa Slepice v nouzi si za svůj hlavní cíl stanovila pomoci slepičkám z vajíčkových velkochovů. Chceme, aby alespoň tu druhou část svého života (slepice se mohou dožít více než 10 let!) prožily tam, kde uvidí slunce, trávu, žížaly..., kde se budou moci popelit, běhat po zahradě, kde jim nebude hrozit smrt, pokud zrovna nebudou snášet vajíčka.
Chceme inspirovat další lidi a ukázat jim, že chov slepic není nic obtížného, že chov slepic nemusí být špinavý a smradlavý kurník a zničená zahrada, že každá slepice je osobnost, že slepice nejsou hloupá zvířata, která jen žerou a kálí, ale že prostě jen nedostala šanci žít tak, jak je pro ně přirozené. Proto hledáme zájemce, kteří by byli schopní a ochotní si slepičky nejen adoptovat, ale třeba i něco napsat o slepičích radostech a strastech, či nafotit pro inspiraci ostatním, kteří zatím váhají.
Způsobů, jak můžete slepičkám pomoci, je celá řada. Začíná to snadno při vašem každodenním nákupu, končí třeba vaším rozhodnutím pořídit si vlastní slepičky na zahradu.