Blog

Kde se vzala dnešní vyšlechtěná nosnice, která snáší někdy až 300 vajec ročně?

Dle genetických srovnávacích testů se současná nosnice vyvinula z ptáka, kterému se v angličtině říká “red junglefowl“, latinsky Gallus gallus. Tento hrabavý pták žil a dodnes žije v jihovýchodní Asii a postupně se díky lidskému obchodování a bitvám rozšířil přes Indii do západní Asie, Egypta a Evropy. Předchůdci našich slepic se využívali pro kohoutí zápasy, na maso, vejce a taky jako různé posvátné oběti. Postupně se objevují další studie, které porovnávají geny divokých slepic s geny současných domestikovaných plemen. Nejčastěji je zmiňován kur bankivský a kur sonneratii jako předchůdci všech současných plemen slepic.

Život divokého kura

Původní kur samozřejmě nesnášel jedno vejce denně jako se to děje u současných nosnic, všechno fungovalo jako u našich volně žijících ptáků. Slepice snášely vejce sezónně, většinou na jaře, jediným účelem bylo zachovat druh, takže když slepice snesly dostatečný počet oplodněných vajec do hnízda na zemi (u kura bankivského je to 4-9 vajec), zasedly na ně a vyvedly kuřátka. Divoký kur žije dodnes v Asii v tropických lesích, v noci spí na stromě, přes den shání potravu, vyhledává různé křovinaté a travnaté plochy. Kohout je výrazně zbarvený, slepička je z důvodu maskování zbarvena do hněda, nemá skoro žádný hřebínek, nemá laloky (podobně jako u samičky našeho bažanta). Samička pečuje o kuřátka do věku 12 týdnů, poté jsou ze skupiny vyhnána a musí se přidat k jiným slepicím, nebo si založit vlastní hejno. Divoký kur se živí hlavně ovocem, semínky a hmyzem.

Existuje několik druhů kura žijícího ve volné přírodě, jsou to různé linie, které jsou si vzhledově podobné. Kur domácí vznikl pravděpodobně křížením jednotlivých linií a posléze samozřejmě zasáhl člověk, který kura dále šlechtil a zvýrazňoval žádoucí vlastnosti (tzv. selektivní křížení).

Domestikované slepice jsou méně aktivní než jejich předchůdci, jsou méně agresivní vůči potenciálním predátorům a méně náchylné ke stresu. Domácí slepice mají v dospělosti vyšší tělesnou hmotnost, začínají snášet dříve, snášejí častěji a vejce jsou větší.

Nejpočetnější domestikované zvíře a jeho cesta světem

Domestikace slepic začala nejdříve na místě dnešní Číny, Thajska, Kambodži, Vietnamu a Indie asi kolem 7000 př.n.l. V Číně je chov slepic zdokumentován kolem roku 5000 př.n.l., v Indii o trochu později - kolem roku 3000 př.n.l. Chov kura se postupně rozšiřoval na západ, kolem roku 1000 př.n.l. jsou slepice zdokumentovány v Persii (dnešním Íránu), někdy mezi lety 1000 a 500 př.n.l. doputovaly slepice do Evropy, jejich přítomnost je zaznamenána u Řeků a Římanů. V Egyptě se staly slepice a slepičí vejce součástí jídelníčku kolem roku 300 př.n.l. Lidé objevili, že když budou slepicím vejce brát, ty budou snášet další a další vajíčka. Chov slepic se pak rozšířil také v Africe a s prvními kolonizátory dorazil původně asijský kur i do Ameriky.

Egypťané byli pravděpodobně prvním národem, který vytvořil něco jako “velkochovy“. Vejce svým slepicím odebírali a dávali je do tepla do takových prapůvodních líhní (obrázek níže).

Chov a rozmnožování kura se ujal, slepice se staly součástí lidských dvorků a sídel. Člověk chtěl ale stále víc, takže začal přemýšlet, jak chovat slepice na co nejmenším možném prostoru s co největším užitkem.

Bateriové klece

Tyto obyčejné neobohacené klece, které jsou v rámci Evropské unie od roku 2012 zakázané, se do komerčních chovů masově rozšířily ve 40. a 50. letech minulého století. Chov slepic ve městě začal být nežádoucí, místo toho vznikaly první velkochovy drůbeže na okraji sídel. Svět po 2. světové válce kladl důraz na efektivitu a užitkovost. Slepice spolu s kuřaty brojlery byly prvními hospodářskými zvířaty, která byla ve velkém počtu trvale uzavřena ve vnitřním prostoru (halách) a celý proces byl co nejvíce zautomatizovaný. S vynálezem umělé líhně pro kuřátka pak navíc odpadla “starost“ o nosnice, které během sezení na vejcích nesnášely další vejce.

Zatímco na počátku 20. století pobíhala slepice po dvorku, hrabáním si sháněla potravu, sem tam dostala nasypáno zrní, šrotu, různých zbytků z kuchyně a snášela 80 až 150 vajec ročně, později byla už speciálně vyšlechtěná slepice chovaná na minimální ploše v kleci a snášela při tom až 250 vajec ročně. První bateriový systém chovu nosnic byl představen v USA. Už ve 30. letech 20. století existovaly klece, ve kterých trávily nosnice celý svůj život. Už tehdy měly klece nakloněnou podlahu, takže se vejce skutálely na pás, pomocí pásového dopravníku byl odváděn trus a přiváděno krmivo. V roce 1967 byly bateriové klece patentovány, v té byly bateriové klece převažující metodou chovu nosnic.

Postupně ubývalo drobných farmářů a výrazně vzrost průměrný počet nosnic v chovu. S tímto intenzivním hospodařením šla ruku v ruce kontrola a prevence nemocí, opatření jako očkování, hromadné podávání léků atp. Lidé postupně vyvíjeli lepší krmivo, objevily se takzvané nosnice hybridy.

Slepice hybridy

Kromě bateriových klecí se lidé zajímali také o co “nejefektivnější“ slepici z hlediska snášení vajec, jednotlivá plemena jim postupně přestala stačit, proto vznikla v 50. letech 20. století slepice - hybrid. Křížením několika plemen bylo docíleno toho, že některé hybridy snášejí až 360 vajec ročně(!). Tato vysoká snáška ale trvá jen krátkou dobu, protože se slepička brzy vyčerpá.

Hybrid byl vyšlechtěn především z důvodu, že:

• první rok dospělosti snáší i 1 vejce denně
• pravidelnost snášení znamená předvídatelnost “užitku“ pro velkochovy
• ve velkochovech je slepicím přisvěcováno a udržována vyšší teplota i v zimě, proto slepičky snáší i během období, kdy by normálně odpočívaly a nabíraly síly
• dříve dospívají a začínají snášet nezávisle na ročním období
• nemají velké sklony ke kvokání (zasedávání na vejce)
• slepice jsou krotké a klidnější

Nevýhody hybridů:

• snáška po prvním roce snášení výrazně poklesne
• nežijí tak dlouho jako klasická plemena slepic
• daleko vyšší náchylnost ke zdravotním problémům, které jsou spojené s rozmnožovacím ústrojím: vyhřezlá kloaka, žloutková peritonitida, vejce uvízlo a slepička ho nemůže vytlačit atp.
• potřebují hodně živin, aby zvládly tak intenzivní snášku, na kterou jsou vyšlechtěny

Velkochovy “řeší“ většinu nevýhod hybridů tím, že pošlou slepičky kolem 14 měsíců věku na jatka a nahradí je novými mladšími slepičkami a takhle pořád dokola. V takovém případě už je skoro nevhodné mluvit o “chovu slepic“, protože slepice jsou degradovány jen na stroje na vejce.

Není vlastně divu, že první publikace věnující se problému velkochovů se objevuje už v roce 1964. Jde o knihu Animal Machines, kterou napsala Ruth Harrison. Je dobré vědět, že už v té době si hodně lidí uvědomovalo, jak problematické je postavit živé tvory na úroveň věcí, ze kterých chceme mít my lidé maximální užitek. Na druhou stranu je ale trochu zarážející, že i v roce 2020 jsou klecové systémy převládajícím způsobem chovu nosnic. Poslanecká sněmovna nedávno odsouhlasila zákaz klecových chovů v Česku od roku 2027, podobná politika by snad mohla převažovat napříč celou Evropou.

Slepičky, podobně jako další domestikovaná zvířata, ušly s lidmi dlouhou cestu. Čím více se lidé zajímají o welfare zvířat, tím je jasnější, že současný stav není trvale udržitelný. Objevují se studie dokazující, jak komplexní život slepice mají a jak důležitý je pro ně volný pohyb a přirozená interakce s okolím. A to je něco, co jim žádná klec, byť nejmodernější a "obohacená", nemůže vynahradit.

Autorka článku: Markéta Nováková

Zdroje informací:

historie: https://quatr.us/china/history-chickens.htm a https://www.egg-truth.com/hen-history

historie 1900-2020 https://www.thehappychickencoop.com/a-history-of-chickens/

bateriové klece https://en.wikipedia.org/wiki/Battery_cage

text https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1056617119322433

egyptské líhně https://www.atlasobscura.com/articles/egypt-egg-ovens

Zdroje fotografií:

čb fotografie z https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1056617119322433

 red junglefowl z http://www.phuketnaturetours.com/Pages/index.php

hybrid https://www.drubez-horesovice.cz/