Blog

Každému je při pohledu na slepice v klecovém velkochovu jasné, že tohle není prostředí, kde by si zasloužily strávit celý život. Vlastně to není prostředí, kde by si kdokoliv zasloužil strávit byť jen jediný den. Tak nějak to cítíme, ale tyto pocity jsou podložitelné i fakty, o kterých někteří z vás možná netuší a které mluví jednoznačně proti klecím. V prostředí velkochovu běžné věci, které jsou legislativně v pořádku, přesto nám přijdou spíš jako popis středověkých mučících technik než něco, co by mělo mít své místo ve 21. století.

Co vše je tedy na klecích špatně?

Malý prostor
Každá slepice chovaná v kleci má k dispozici velmi omezený prostor. Prostor, ve kterém se nedá skoro nic jiného než jen jíst, pít a snášet vejce. Roztáhnout křídla je téměř nemožné. Výška klece je pouze 45 cm. Na jednu nosnici je dle směrnic EU daná minimální plocha 750 cm2 (plocha 25x30 cm), toto minimum se ale v prostředí co největšího užitku stává často normou, nebo je překročeno jen o pár cm2.

Příliš slepic na jednom místě, není kam uhnout
Slepice si přirozeně tvoří v rámci hejna hierarchii. Pokud jich je 10 nebo 20 na malém prostoru, dochází často ke vzájemnému napadání, protože podřízený jedinec nemůže ustoupit nadřízenému (třeba jen uhnout z cesty nebo poodejít). Ideální hejno slepic má sice kolem 20 členů, ale ti nesmějí být namačkáni jeden na druhém.

Kauterizace
Jde o zkracování zobáku pomocí laseru nebo kauteru se žhavou čepelí. Provádí se jako “prevence“ proti kanibalismu a klování peří už u malých kuřátek. Pokud bychom ale mluvili o skutečné prevenci, slepice by se neměly dostávat do takové situace, ve které by se z důvodu stresu navzájem klovaly.
„Zkrácení zobáku zlepšuje užitkovost a welfare nosnic “ - ano, ale jen pokud mluvíme o tom, že musí být drženy v podmínkách klecového velkochovu.

Přerostlé drápy
Slepice si drápy zkracují hrabáním v zemi, ale v kleci nemají v čem hrabat, takže jim drápy přerůstají až natolik, že jim brání v normální chůzi.

Snáškové hnízdo není hnízdo
Jedná se jen o prostor oddělený plastovou plachtou (zástěnou).

Chůze po pletivu
Klec je vyrobená z drátěného pletiva, takže slepice stráví celý svůj život chůzí po pletivu.

Umělé světlo a prodlužování dne
Slepice chované v kleci za celý svůj život nevidí slunce. Žijí v uzavřeném prostoru, ve kterém je uměle prodlužován den tak, aby slepice co nejvíce snášely (svítí se jim až 16 hodin denně). Tím se maximálně vydají a vyčerpají.

Křehké kosti
Nedostatek pohybu spolu s intenzivní snáškou vedou k řídnutí kostí. Kosti slepic z klecí jsou často křehké, při vyklízení hal a nakládání slepic na cestu na jatka utrpí hodně z nich zranění (vykloubení nebo zlomeninu).

Slepice se nedožijí svých druhých narozenin
Přibližně od 64. týdne (cca 14 měsíců) se snižuje intenzita snášky nosnice, pevnost a tloušťka skořápky. Chovatelům se vyplatí si pořídit slepice nové a tyto méně výkonné prodat na jatkách. Po tom, co všechno v klecích prožily, jsou slepice nemilosrdně naloženy, odvezeny pryč a nahrazeny novými výkonnými slepicemi. Přitom běžně se slepice dožívají 5 až 10 let. 

Jak vidíte, není to jen o prostoru, ale o celkovém způsobu chovu a tom, jak málo se klece podobají přirozenému prostředí slepic a jak málo naplňují jejich potřeby.

Pokud chcete udělat něco pro miliony nosnic odsouzených k životu v klecích, budeme rádi, když budete informace o podmínkách v klecích šířit dál. Pokud chcete pomoci slepicím z velkochovů a dát jim nový domov, některé velkochovy pravidelně prodávají roční slepičky. Slepice můžete adoptovat i přes nás, prvním krokem je registrace zájemce o adopci.

Děkujeme, že s námi pomáháte!

Autorka textu: Markéta Nováková, 2020